Prvá protipožární opatření ve starověkém Římě pocházela z roku 21 př. n. l., kdy císař Augustus zřídil bezpečnostní oddíl asi 7000 mužů, v jejich čele stál prefectus collegii , jeho postavení odpovídalo dnešnímu veliteli. V dalších staletích byly hasební zásady značně primitivní. Čechy měly za povinnost dodat při požárech určité množství nářadí a osob. Majitelé koní dávali k dispozici koně. Pilným hasičům se podávalo na posilněnou a pro povzbuzení pivo za obecní gro. Naopak rabování při ohni se velmi přísně trestalo - na místě byl dotyčný hozen do ohně.
Až v 19. století se objevují první snahy založit dobrovolný hasičský sbor. První český dobrovolný hasičský sbor v Čechách tak byl založen ve Velvarech v roce 1864, na Moravě dne 8. června 1871 ve Velkém Meziříčí, o co se velkou mírou zasloužil Titus Krka, velmi významný činitel v počátcích zakládání hasičských sborů na Moravě. Následovalo zakládání sborů nejprve ve větších městech a poté i na vesnicích, takže v roce 1874 existovalo již 107 dobrovolných hasičských sborů. Dalším významným počinem byla ustavující schůze Ústřední zemské jednoty hasičské v Praze v roce 1879.
Vybavení sborů technikou probíhalo velmi pomalu. Nejprve se k dopravě vody požívaly voznice pro dopravu 200 a 400 litrů vody. A později přibyly ruční stříkačky a v roce 1884 předala smíchovská firma R.A.Smekal první parní stříkačku vyrobenou v Čechách do užívání. Po první světové válce začaly být sbory vybavovány hasičskými automobilovými stříkačkami, např. PRAGA RN AS 16 o výkonu 1600 l.m-1.
Rok | Počet sborů | Počet členů |
1874 | 40 | 3297 |
1879 | 120 | 7596 |
1883 | 212 | 12202 |
1889 | 316 | 11699 |
1893 | 504 | 17292 |
1897 | 797 | 24547 |